logo

Darujeme české Vánoce

Iniciativa českých tvůrců a řemeslníků | Rozhovor s Janou Křížovou

Jana Křížová:
“Možná ještě v 60.létech byla móda přínosem, ale dnes oblečení produkujeme v nepotřebném obrovském množství”.

Rozhovor s Janou Křížovou vedla Hana Šormová, 22. listopadu 2021, foto archiv autorky

Keramik•ART•studio je česká značka s historií a příběhem. Po gymnáziu se Jana Křížová vyučila uměleckou keramičkou a po sametové revoluci jako jedna z prvních založila tehdy ryze keramické studio, kde vznikala převážně užitková keramika zhruba do roku 2000. Jana se totiž čím dál více věnovala sochařské tvorbě, projektům, a to i mezinárodním, výstavám a instalacím ze dřeva. Na keramik•ART•studio zkrátka už nezbýval čas, navíc pevné zaměstnání, dům a péče o dvě děti.

V rozhovoru s Janou se mimo jiné dozvíte:

  • proč Jana znovuobnovila svou značku
  • čemu se v tvorbě momentálně věnuje
  • kde nalézá inspiraci
  • co je rodinnou tradicí a trvalou motivací
  • co říká na udržitelnost a slow-fashion

Jak se stalo, že došlo k obnovení projektu keramik•ART•studiu?

V roce 2014 moje mladší dcera velmi vážně onemocněla a její léčba trvala tři roky, dnes je nemoc v remisi. Všem nám však převrátila život naruby – změnila mé zaměstnání, práci a svým způsobem měla vliv i na tvorbu.

Uvědomila jsem si totiž, že je důležité se věnovat práci s láskou,  v pozitivním duchu, pokud možno bez stresů a takové práci, která má smysl a přináší uspokojení, bonusem je, že poslouží i někomu dalšímu.

Dnešní keramik•ART•studio ale nepracuje jen s keramikou? Záběr práce je mnohem širší, že?

To je pravda, dnes je situace jiná, za prvé keramická dílna je v totální rekonstrukci, která se trochu protahuje. Dalším důvodem je, že jsem si při práci s těžkými sochami poranila v roce 2016 rameno, rotátorovou manžetu, a to poměrně omezuje můj pohyb. Musela jsem se zastavit a načerpat novou inspiraci a vrátit se k jemnějším technikám.

Nejde však jen o práci s hedvábím, dost kreslím, občas k oblečení navrhnu i doplňky jako korále nebo tašku, vždy se jedná o ruční práci, která existuje v jednom originále. Roli hraje i výtvarné zpracování.

Celý projekt keramik•ART•studia je nyní chápán jako projekt autorské tvorby jako takové, ať se věnuji čemukoliv, baví mě zkoušet nové věci, postupy, techniky.

Foto Natálie Ševčíková

Takže volné tvorbě se už nevěnujete?

Ale ano, avšak v menší míře a zatím spíše drobnějším plastikám ze dřeva – ostatně jsou na mém osobním webu www.janakrizova.cz, který se věnuje jen mé umělecké tvorbě,  na rozdíl od KAS.

Dívala jsem, že na webu KAS převažuje práce s hedvábím a tvorba vaší autorské módy. Povíte nám k tomu něco blíže?

Vždycky jsem si šila šaty, které nikdo jiný neměl a na hedvábí jsem malovala střídavě také. Dnes však mám po ruce spoustu informací o technikách práce s hedvábím, především z Asie. Pochopitelně tam, kde hedvábí vzniklo, je tradice nejbohatší. Některé japonské techniky jsou úžasně plastické.

To mě začalo velmi zajímat a hodně zkouším různé postupy a techniky, upravuji si je po svém, chybí zde ta tradice a znalosti, takže techniky nejde automaticky přenést.

Co oblečení pro děti? K tomu vás vedlo co?

To vzniká z ryze realistického důvodu – inspiruje mě k němu moje vnučka Eliška, jí sluší zkrátka všechno. Snažím se vytvářet oblečení, které vydrží, je kvalitně ušité, tedy s větším podílem ruční práce. Samozřejmostí jsou kvalitní materiály.

Kde se ve vás vzalo nadání pro ruční práce? Přece jen od keramiky či soch je to posun.

Já mám doma ve studiu nádherný vzorník ručních prací-výšivek, deček, gobelínků apod. z roku 1901, byla to něco jako maturitní práce mé prababičky-dokonce jsem ho dala restaurovat. Můžete se na něj podívat tady

V mé rodině babičky a prababičky vyšívaly, pletly a háčkovaly, vytvářely ubrusy a nádherné ložní prádlo, měly na to školy a některé byly švadlenami i vyučené. Jedna moje babička, drobné postavy, šila vynikající prošívané prachové peřiny a přivydělávala si praním a napínáním ručně háčkovaných záclon, což byla mimochodem velká dřina.

Takže od malička jsem byla obklopená nitěmi, bavlnkami, šicími stroji apod., spoustu jsem se toho i od nich naučila. Vážím si ruční práce, vypadá to lehce, ale není…

Jaký je váš názor na hodně diskutované téma udržitelné módy a fast-fashion či slow?

To je téma, které mě dost zajímá. Myslím si, že celé to nastavení módy-oblečení jako spotřebního fast zboží je dnes už špatně. Možná ještě v 60.létech byla móda přínosem, ale dnes oblečení, kromě haute couture, produkujeme v nepotřebném obrovském množství a jeho neprodaná část zamořuje planetu.

Je to dáno často nízkou kvalitou vstupních materiálů, jednoduchým zpracováním, často diskutovaným problémem levné pracovní síly. Ale některé postoje považuji za formální, módní a podléhající trendům.

Já osobně si myslím, že je možné tyto trendy zvrátit kvalitně zpracovaným oblečením, z velmi kvalitních materiálů, při jehož ušití je vynaloženo velké množství práce.

Nemusí sloužit jednomu uživateli, ale bude tak kvalitní – udržitelné, že vydrží sloužit třeba několika generacím. V tom vidím smysl.

>Tvorba Jany je úžasná a nad svou prací přemýšlí v širších souvislostech. Pokud vás taky zaujala, podívejte se na web Keramik•ART•studio.

Event Details

  • From: 22.11.2021
  • To: 22.11.2021
  • Starting at: 00:00
  • Finishing at: 00:00
WordPress Cookie Notice by Real Cookie Banner