logo

1980 Kamenina bratří Davidů ve Štěchovicích

Zakladatelem štěchovické keramické huti byl Josef David (1833-1915), který se vyučil hrnčířskému řemeslu v dílně u Šimůnků v blízkém Šlemíně. V té době se vyrábělo běžné hliněné nádobí, tzv. měkkota, za použití místních surovin. Po návratu ze světa na zkušenou, kde se v Bavorsku i jinde seznámil s výrobou kameniny, se jako dvacetiletý tovaryš dostal do dílny břevnovského hrnčíře V. Klause – právě německá rodina Klausů novou technologii výpalu při vysokých teplotách v tzv. kasselské peci přinesla do Čech již v roce 1850. Po deseti letech, v roce 1864, se Josef David osamostatnil. Postavil ve Štěchovivích vysokožárnou, tzv. kasselskou pec. Místní hnčířskou hlínu smísil se žáruvzdornější hlínou ze Zbraslavi- Jíloviště. Po několika nezdařených pokusech a přidání dalších, ještě odolnějších surovin, se mu podařilo dosáhnout úspěchu.

Kameninové zboží se v kasselské peci vypalovalo na teplotu 1250 až 1450°C (rozdíl teplot mezi komínem a topeništěm). Jako paliva se používá měkké jehličnaté dřevo, buďto nadrobno naštípané z polen, nebo (později) odpadové dřevo z výroby na pilách (krajiny z prken, odřez z latí, hranolů). Vysoký žár výpalu určuje především užitné vlastnosti kameninových výrobků, tj. proti hliněnému nádobí mnohem vyšší tvrdost a odolnost, ale především velmi malou nasákavost, zaručující nejen dlouhou životnost, ale umožňující použití nádobí k vaření a pečení i dlouhodobému skladování potravin. Místní hlína používaná v okolí k výrobě hliněného nádobí a výrobě cihel, byla zde použita jako základní surovina k výrobě glazury (šlemovky), k vytvoření hladkého, lesklého povrchu na žáruvzdorný střep výrobků. Během následujících desetiletí byl o kameninové zboží velký zájem a to se rozváželo koňským potahem a lodní dopravou do okolí i vzdálenějších míst (Praha, Příbram, Benešov, Vlašim, Písek, Rožmitál).

Vyrábělo se především běžné hrnčířské zboží a hospodářské nádobí, když v roce 1905 převzal dílnu po otci nejmladší syn Rudolf David (1878-1959), vyrábělo se tehdy celkem 627 výrobků v několika velikostech a barevných provedeních (s přírodní světle, nebo tmavě hnědou, či šedozelenou šlemovkovou glazurou, některé bílé uvnitř, nebo vně a dále malované různými motivy a dekory, především modře, kysličníkem kobaltu).

Malované džbánky z Davidovy dílny se objevily na slavných obrazech kytic malíře Václava Špály, který si je oblíbil, když ve dvacátých letech minulého století trávil léto v tehdejším hotelu u Neužilů ve Štěchovicích.

           

Kamenina Františka Davida malovaná kobaltem

Po skončení první světové války čekaly dílnu a celé hrnčířské řemeslo tvrdé zkoušky. S rozvojem průmyslové výroby začal, do té doby velmi drahý porcelán, být pro obyvatelstvo dostupnější a dále drahé litinové nádobí (známé železňáky), nahradilo levné plechové smaltované nádobí. Zájem o hrnčířské zboží postupně klesal a s příchodem hospodářské krize ve třicátých létech většina dílen v okolí zanikla. Pro překonání obtíží bylo třeba nově vzniklé situaci přizpůsobit sortiment, především větším důrazem na dekorativnost a estetické působení zboží. Z toho vyplývala i nutnost hledat nový způsob odbytu. Davidům se podařilo navázat úspěšné kontakty s odběrateli jako byl Rott, Diamant, Krásná jizba. Na těchto změnách se podíleli již synové Rudolfa Davida – Josef David (1909-1984) a František David (1911-1992). Dílna se opět slibně rozvíjela a na počátku druhé světové války dostala nový název Bratři Davidové.

Po skončení druhé světové války a překonání s tím souvisejících obtíží, však místo plánovaného rozmachu přišel rok 1948. Na dílnu bratří Davidů, která měla kolem deseti zaměstnanců a nebyla proto ihned znárodněna, byla v roce 1950 uvalena národní správa. Chod dílny převzalo nejprve družstvo Jihotvar, od roku 1952 Ústředí uměleckých řemesel. V roce 1959 byla dílna definitivně znárodněna. Z Davidů se stali ve vlastní dílně zaměstnanci a po následném znárodnění domu s dílnou a všemi pozemky i nájemníci. Josef David, který se zabýval ekonomikou provozu byl záhy v dílně nepohodlný a musel dílnu opustit, František, který byl skutečným mistrem svého oboru, zde pracoval jako zaměstnanec až do penze. U nově postaveného rodinného domku si zřídil malou dílnu, kde dále rozvíjel rodinnou tradici.

V rámci restituce byl dům s dílnou vydán synům Josefa Davida – ing. arch. Josefu Davidovi (1947-2005) a Václavu Davidovi (nar.1949). Dílna byla po nejnutnějších opravách a úpravách znovu uvedena do provozu a pod vedením Václava Davida a jeho syna Martina Davida (nar.1971) vyráběla od roku 1991 do roku 2007 původní tradiční sortiment pod obnoveným názvem Bratři Davidové. V roce 2007 byl provoz v původní dílně ukončen a výroba přenesena do nově zřízeného atelieru ve 150 metrů vzdáleném rodinném domku. Zde rodina Davidů dále pokračuje v tvořivé činnosti v duchu rodinné tradice.

Více na http://keramika-david.wz.cz/index.htm